Slovník pojmů

Člověkem asistovaný přesun populací a druhů mimo jejich přirozené prostředí za účelem zmírnění klimatických změn. Při změně klimatu mají druhy jen málo možností, jak přežít: buď se přizpůsobí novým podmínkám prostředí, nebo migrují na místo s vhodnými podmínkami. Stromy se mohou přizpůsobit i migrovat, ale oba procesy mohou trvat několik generací (století až tisíciletí). Nesoulad mezi změnou klimatu a adaptací stromů a/nebo migrací bude mít obrovský dopad na růst a složení lesů. Asistovaná migrace pomáhá stromům udržet krok s měnícím se prostředím a naplňuje řadu ekonomických, ekologických a společenských cílů. Například buk východní (Fagus sylvatica subsp. orientalis (Lipsky) Greut. & Burd) byl navržen pro asistovanou migraci jako náhrada za na sucho citlivý buk lesní (Fagus sylvatica L.) v kritických lokalitách. Podívejte se na náš výzkum orientálního buku zde a zde.

Proces sběru semen bez rozlišení podle jejich mateřského stromu. Jedná se o běžnou praxi mnoha školek a lesních institucí, protože zajišťuje genetickou rozmanitost osiv. V případě buku se to provádí tak, že se na lesní půdu rozloží plachta a semena, která na ni padnou, se sbírají. Manuální třesení větví např. použitím lan a háků ze země nebo lezců poskytují adekvátní řešení k uvolnění zralých plodů připravených na rozptýlení. U jedle se ke sběru semen musí šplhat po stromech, ale dochází pak ke smíchání šišek z různých mateřských stromů. Semena různých druhů lze snadno rozlišit, ale v případech hybridní(nebo) přítomnosti hybridů mohou nastat potíže.

Proces výsevu semen přímo na místo, kde se z nich vyvinou plně dospělí jedinci. Tento způsob se liší od nejběžnější praxe výsadby sazenic, kdy se sazenice vypěstované ve školce přesazují ze školky na konečné stanoviště. Přímý výsev je přírodě blízký postup, který připomíná přirozenou obnovu s tím rozdílem, že semena jsou na půdu umísťována člověkem a po vhodné úpravě půdy.

Přímé setí má oproti výsadbě sazenic několik výhod:

• se sazenicemi pěstovanými ve školkách nejsou spojeny žádné náklady

• umožňuje nerušený vývoj kořenů sazenic

• nedochází k šoku z přesazování

• podporuje optimální přizpůsobení sazenic podmínkám stanoviště

Každý druh se skládá z jedinců s jedinečným kódem DNA, ten je zodpovědný za projev jejich odlišných rysů,

jako jsou rysy související s vývojem a růstem, rozmnožováním a náchylností k nemocem a změnám prostředí.

Soubor jedinců, kteří se kříží, se nazývá populace. Zjednodušeně řečeno, lesní porost, který není obhospodařován, by mohl být považován za populaci. Genetická diverzita populace je souhrnem variací mezi jejími členy z pohledu jejich DNA. Nejčastěji nemůže pozorovat celou sekvenci DNA jedinců (jelikož jsou velmi dlouhé a drahé na „čtení“), proto se genetická diverzita odhaduje pomocí takzvaných genetických markerů.

Genetické markery jsou krátké úseky DNA, které lze snadno získat od velkého počtu jedinců.

Přístup formou mikrozahrad byl navržen společností MyGardenOfTrees pro vyhodnocování druhů, proveniencí a mateřských stromů. Tento přístup lze považovat za „distribuovaný test původu“, protože místo použití několika velkých testovacích stanovišť používá stovky malých. Hlavní výhodou tohoto přístupu je, že lze testovat mnoho kombinací provenience (genetického původu) a podmínek lokality (prostředí). Vzhledem k tomu, že výkonnost proveniencí je hodnocena v široké škále prostředí, lze zjištění zobecnit napříč velkými prostorovými měřítky.

Nagojský protokol o přístupu ke genetickým zdrojům spravedlivém a rovném sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání (ABS) k Úmluvě o biologické rozmanitosti je doplňkovou dohodou k Úmluvě o biologické rozmanitosti. Upravuje: (1) přístup ke genetickým zdrojům (např. umožňuje firmám a výzkumným institucím přístup ke genetickému materiálu z rostlin, zvířat a jiných organismů v zemích poskytovatelů) a (2) spravedlivé a rovné sdílení výhod, plynoucích z používání genetických zdrojů. Nagojský protokol o ABS byl přijat dne 29. října 2010 v japonské Nagoji a vstoupil v platnost dne 12. října 2014. Podrobné informace o protokolu naleznete zde.

Provenienční pokusy jsou pokusy s pěstováním/kolonizací stromů, které porovnávají růst různého původu semen na stejné lokalitě. Provenience odkazuje na populace stromů, které pocházejí z konkrétní geografické polohy. Testy provenience byly použity k dokázání/předvedení, zda jsou stromy přizpůsobeny podmínkám v jejich domácím prostředí. Ale protože tyto pokusy testují každou provenienci pouze na jednom nebo nanejvýš na několika lokalitách, nelze jejich zjištění zobecnit na jiná místa, než místa provenienčního pokusu.